Při zemědělském využívání půdy je nutné pěstovaným plodinám zajistit optimální vlhkost půdy a optimální hloubku podzemní vody, neboť vodní režim půdy významně ovlivňuje výnos plodin. Při dlouhodobém nedostatku vody v půdě nastává agronomické sucho. Naopak dlouhodobý nadbytek vody v půdě označujeme jako zamokření půdy (příčiny - nepropustné vrstvy v půdním profilu, vysoká úroveň hladiny podzemní vody, omezení povrchového odtoku z pozemku).
Hlavním účelem odvodnění je úprava vodního a vzdušného režimu zemědělské půdy odvedením přebytečné vody z půdy. Odvodňovací zařízení je tvořeno z podrobného odvodňovacího zařízení (POZ), které ústí do hlavního odvodňovacího zařízení (HOZ). HOZ tvoří otevřené kanály nebo kryté potrubí (do světlosti 300 mm) a další objekty (stupně, propustky, čerpací stanice atd.). Přestože jsou pro HOZ otevřené kanály vhodnější než kryté potrubí, je podíl zatrubněných HOZ v současnosti stále velmi vysoký. Důvodem bylo scelování pozemků do větších produkčních bloků, kdy toto řešení, na rozdíl od otevřených kanalů, nepřekáželo velkoplošnému obhospodařování.
U otevřených kanálů byl kladen důraz na co nejrychlejší odvedení vody a minimální vliv na zemědělsky obhospodařované pozemky. Proto byla koryta budována přímo a nepřirozeně hluboko. Spolu s intenzifikací zemědělství to mělo negativní vliv na režim odtoku vody z povodí (včetně vyplavování živin a pesticidů z půdy do vodotečí), na biodiverzitu (likvidace druhů vázáných na trvale či dočasně zamokřená území) a na přirozený krajinný potenciál.
Opatření eliminující negativní vlivy odvodňovacích zařízení
- odkrytí a následná revitalizace zatrubněných HOZ,
- prodlužování trasy koryta a zmírnění sklonu otevřených koryta,
- ponechání koryt postupnému zanášení, vymílání, rozpadu opevnění či zarůstání vegetací,
- doplnění o prvky regulace odtoku a úrovně hladiny v korytě nebo o prvky umožňující využít retenční prostor přilehlé půdy.