Zvlněná krajina je pro naše území typická a vytváří harmonické a klidné prostředí. Tvary terénu jsou dány zejména podložím. Střídají se svahy, které mají různé sklony a délky. Dva protilehlé svahy se setkávají a vytvářejí údolí, jehož pomyslnou podélnou osu nazýváme údolnicí.
Máme před sebou krajinu, která prošla dramatickou přeměnou. Pokud bychom zde stáli před několika staletími, terén by vypadal stejně, ovšem s jinou vegetací. Před příchodem člověka–zemědělce bychom zde našli les. Dnešní vysoký podíl orné půdy vznikl postupným odlesňováním, přičemž největší úbytek lesa nastal v době průmyslové revoluce v 19. století.
Další zintenzivnění využívání půdy není udržitelné. Zvýšení dávek hnojení už nepřinese další efekt, protože klesá úrodnost půdy. S ní klesá i schopnost půdy zadržet vodu a zvyšuje se její odnos erozí. Abychom tyto nepříznivé procesy alespoň trochu omezili, budujeme různá biotechnická opatření. Jednoduchá a velmi účinná je tzv. zatravněná údolnice. Má za cíl dostat pod kontrolu vodu, která stéká po svazích a přirozeně se v údolnici soustřeďuje. Vytvoříme tedy v údolnici pás vegetace v šířce zhruba 5 m. Osejeme jej travním semenem a můžeme ho obhospodařovat jako louku. Větší účinnosti dosáhneme tím, když pás navíc necháme volně nalétnout vegetací.
Pomocí biotechnických opatření se v krajině snažíme o jakýsi kompromis k tomu, abychom alespoň z části navrátit do krajiny vegetaci. Oproti intenzivně obdělávané orné půdě s využitím chemie totiž vznikne pod trvalým porostem trav a keřů zcela jiná struktura půdy, bližší původnímu stavu. Půdy, které nejsou zatížené intenzivním zemědělstvím, tvoří přirozeně shluky (agregáty), složené z organické hmoty a jemných zrnek minerální půdy. Zdravá půda je živé a dynamické prostředí plné bakterií, hub, plísní, žížal a nejrůznějších malých živočichů. Těm vytvoříme v zatravněné údolnici jakýsi ostrůvek, kde mohou v klidu navracet alespoň část krajiny do trvale funkčního stavu.
