Vodní eroze je přirozený proces, při kterém dešťové kapky a tekoucí voda postupně rozrušují povrch půdy. Celosvětově patří mezi nejzávažnější procesy degradující půdy, v České republice ohrožuje více než 60 % zemědělsky kultivovaných pozemků.
Po překročení infiltrační schopnosti půdy dochází nejprve k plošné erozi, soustředěním povrchového odtoku ale následně vznikají závažnější formy vodní eroze: rýhová, výmolná nebo stržová.
Na výskytu a rozsahu vodní eroze se podílí zejména:
- délka svahu a jeho svažitost,
- vegetační pokryv půdy,
- náchylnost půdy k erozi (její erodovatelnost),
- intenzita deště a časové rozdělení srážek v průběhu roku.
Na Amálii se vodní erozí a ověřováním půdoochranných technologií zabývá Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Ohroženo vodní erozí je zde 84 % zemědělských ploch. Příčinou je hlavně charakter místních půd - tvoří je jemnější frakce částic, které se snadněji vlivem proudění odlučují. Nepříznivě působí i sklonitost (nejčastěji v rozmezí 3–5°) a velikost půdních bloků (až 50 ha). Právě nepřerušenou délkou pozemku po spádnici vznikají závažnější formy vodní eroze. Přestože Amálie spadá do srážkového stínu (roční úhrn 450-550 mm), vyskytuje se zde stále dost srážek erozně účinných (vzniká povrchový odtok).
Rozsah vodní eroze je možné výrazně ovlivňovat způsobem hospodaření. Pěstování erozně náchylných plodin (kukuřice, brambory, slunečnice, atd.) na sklonitých pozemcích pravděpodobnost vzniku vodní eroze při vydatném dešti výrazně zvýší. V erozně ohrožených oblastech, jako je Amálie, je proto nutné zakládat širokořádkové plodiny půdoochranným způsobem a osevní postup by měl zahrnovat luskoviny a víceleté pícniny.
