Jeřáb břek (Sorbus torminalis (L.) Crantz), slovensky brekyňa, anglicky wild service tree, německy Elsbeere.
Břekové aleje jsou v České republice výjimečné (např. Broumy u Berouna, Závist u Zbraslavi). Stromořadí na Brejli je počtem vysazených jedinců nejpočetnější, zahrnuje starší i dosazené mladší jedince. Za památné byly stromy vyhlášeny v roce 2012.
Charakteristika
- středně vysoký strom (15–25 m výšky, průměr kmene až 1 m) s přímým kmenem a šupinovitě odlupčivou kůrou,
- dožívá se 100–150 let,
- typické jsou listy s ostrými zářezy a pěti výraznými laloky, na podzim žlutočervené,
- dekorativní bílé květy se rozvíjí koncem května, sestaveny do chocholíků,
- jeřabiny jsou hnědé, světle tečkované, po dozrání měkké a jedlé.
Břek preferuje teplejší a slunné polohy, v mládí však vydrží i silnější zastínění. Nejlépe roste na půdách úrodných, dobře živinami zásobených, ale dokáže tolerovat i půdy skeletové, vysychavé s občasným vláhovým deficitem. Nedaří se mu na zamokřených stanovištích. Vyskytuje se především jako příměs listnatých porostů. Roste pomalu a trpí okusem zvěře. Je teplomilnou dřevinou západní, střední a jižní Evropy, Malé Asie a Kavkazu (až 1700 m n. m). Izolovaně roste i v severní Africe, Sýrii a severním Íránu. V ČR roste v teplomilných doubravách, dubohabřinách, vápnomilných bučinách, i v acidofilních doubravách pahorkatin. Největší populace jsou na Křivoklátsku, v Českém středohoří a na jižní Moravě. Výškové maximum má v Bílých Karpatech 720 m n. m. Jeřáb břek patří k vzácným dřevinám a měl být podporován v lesních porostech a v krajinné zeleni. Zralé malvice s oblibou požírají ptáci, proto je vhodnou dřevinou pro podporu biodiverzity v zakládaných prvcích ÚSES. V sídlech vysazován málo, i když je tolerantní k urbánnímu prostředí. Má velmi kvalitní, jemně vláknité, těžké a houževnaté dřevo. Bylo ceněno zejména v kolářství a řezbářství - vyráběly se z něho dřevěné šrouby, řeznické špalky, ale např. i flétny.